Starý hvozd

Hvozd, neboli také Starý hvozd, jak se mu přezdívá, je prastarý les v Eriadoru na východ od Kraje. Svým charakterem je to takový menší bratr Fangornu. Ještě než se přesunu k popisu samotného Hvozdu, zastavím se u Eriadoru, protože nepochybuji o tom, že ten název spoustě lidí nic neříká. Podíváte-li se na mapu Středozemě, uvidíte tam rozsáhlá území, pod která spadají jakési menší okrsky. Některé jsou víc jednotné, jiné jsou vnitřně fragmentované a chybí jim centrální autorita. Zatímco v první skupině je kupříkladu Mordor, kde se moc koncentruje v rukou Saurona, nebo Rohan, jehož centrum moci najdeme v Edorasu, tak Eriador bychom zařadili spíš do druhé skupiny. Pevně věřím, že se Eriadoru budu víc věnovat v samostatném článku, prozatím tudíž stačí vědět, že je to rozsáhlé území, na kterém se rozprostírá například Kraj a právě i Starý hvozd.

Zdroj: Tolkien.9e.cz

Starý hvozd leží mezi řekou Brandyvínou, která lemuje východní okraj Kraje, a Mohylovými vrchy. Protéká jím řeka Opletnice, která pramení hluboko v lesích a vlévá se do Brandyvíny. Na jeho západním okraji se nachází Brandov, který je domovem velkého hobitího rodu Brandorádů, mezi které patří Smíšek. Odtamtud se Frodo vydal se svými společníky na cestu do Roklinky. Protože je pronásledovali Černí jezdci - nazgúlové - rozhodli se jít přes Hvozd. To je důvod, proč ho doprovázeli "pouze" Sam, Smíšek a Pipin. Původně byl členem "hobitího spiknutí" i další z Frodových kamarádů Cvalimír Bulva, ten ale cestu odřekl, protože odmítl vkročit do Starého hvozdu. "Já se Starého hvozdu bojím víc než čehokoliv jiného, co znám."

Čím ho Hvozd tak děsil? Vypráví se o něm, že se v něm lidé ztrácejí a že tam žijí podivní tvorové. Podle Smíška je Starý hvozd živější než ostatní lesy v Kraji. Stromy si tam uvědomují svět kolem sebe a nemají rády vetřelce. Když občas v noci pozoroval starý les z jeho okraje, zdálo se mu, jako by si stromy mezi sebou povídaly. 

V lese jsou vyšlapané cestičky, kterými poutníci mohou projít, ty se ale čas od času nevysvětlitelně stěhují a mění. O tom se hobiti koneckonců sami přesvědčili. Čím hlouběji v lese byli, tím víc pociťovali jeho zlou vůli. Vzduch byl horký a dusný, stromy se stahovaly k sobě, aby poutníci nemohli vidět dopředu. Byli skleslí a pociťovali nesmírnou úzkost a tíhu. Těžký vzduch a čarovná atmosféra je uspávala a každý krok byl těžší a těžší.


Zdroj: lotr.wikia.com

Les ale jako by si s nimi hrál. Čas od času se totiž projasnil, vzduch se vyčistil a cesta je vedla dál bez překážek. Takhle je Hvozd zavedl, kam chtěl a pak na ně opět snesl dusno a svíravý pocit. To všechno proto, aby se dostali do údolí, kde pramení řeka Opletnice. "Tím směrem jít nechceme! Údolí Opletnice je prý nejdivnější část celého lesa a je vlastně středem všech těch podivností," varoval ostatní hobity Smíšek.

Přes všechnu snahu se jim ale nedařilo směřovat na sever ven z Hvozdu - místo toho je tajemný les nevysvětlitelně táhl na východ a jih do svého středu. Pokaždé, když se chtěli  vydat na cestu původním směrem, bránily jim v tom neprůchozí křoviska a strmé srázy, přes které by jejich poníci nepřešli. Museli se tak držet snadnější cesty, která je vedla tam, kam chtěla ona.

Les je dál uspával a když už to dál nevydrželi, rozhodli se odpočinout si pod starou vrbou. Zákeřný strom jim zpíval píseň o spánku a ukolébal Smíška a Pipin k tvrdému spánku. A než se nadáli, kořeny stromy je pozřely (Frodo si nevěřícímu Samovi mimochodem postěžoval, že ho ten strom schválně shodil do vody). Když Frodo zjistil, co stará vrba provedla jeho kamarádům, zoufale začal volat o pomoc, aniž by věděl proč. A ta byla vyslyšena.


Zdroj: middle-earth-journeys.com

Jako náhodou (a já pochybuju, že to byla skutečně náhoda) se poblíž zrovna toulal Tom Bombadil. Dědkovi Vrbákovi nařídil, ať uvězněné hobity pustí, a tak je zachránil.

Díky tomu Bombadilovi se dozvěděli, že se Starému hvozdu neříká nadarmo starý. Byl totiž skutečně prastarý - pozůstatek obrovských zapomenutých lesů. Žijí v něm praotci stromů, kteří vzpomínají na dávné časy a jejich "srdce" jsou hořká a plná zloby a nenávisti, nenávisti k tvorům, kteří si chodí svobodně po zemi a lámou, sekají a pálí. Žádný z nich však není tolik nebezpečný jako stará vrba, jejíž srdce je prohnilé. Její duch čerpá sílu ze země a dokázal ovládat všechny stromy Hvozdu. 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mohylové vrchy

Dýky z Mohylových vrchů